Zpátky ke kořenům! Asi nejsilněji znělo tohle heslo koncem šedesátých let ve Velké Británii. Jeho poselstvím byl návrat (tehdy vlastně jen o pár let zpátky) k muzice černých bluesmanů. Muzikanti z Hoochie Coochie Bandu žádnou hudební revoluci dělat nechtějí. Milují období počátků městského blues a netrápí se tím, že od té doby uteklo už půl století a že blues dnes vypadá už trochu jinak. Na svém cédéčku “I love my baby” však nezůstávají pouze u tradičního omílání bluesových standardů - na albu najdeme pouze pár těch opravdu “povinných” – Crazy Mixed Up World, I´m Ready nebo Can´t Be Satisfied. Od nich se Jan Švihálek – zpěvák a kytarista Hoochie Coochie Bandu - odpichuje k vlastní, stylově naprosto čisté tvorbě. Stylové jak po stránce hudební, tak textové. Hledači jinotajů a obratných metafor si tu na své moc nepřijdou. Bluesmanovi totiž stačí bluesový groove, feeling a sdělení “I love my baby”. Více slov není třeba. I po interpretační stránce všichni muzikanti z Hoochie Coochie Bandu žánr perfektně cítí a ctí a hrají velmi stylově. Zpěvák Jan Švihálek pak dobře ví, že snažit se o přesné napodobování černých bluesových hlasů nemá příliš velký smysl. Místo toho si nachází vlastní způsob interpretace, aniž by tím ubral na feelingu, stylovosti a zároveň i určitém nadhledu. Keep bluesin´!

Jejich koncerty jsou strhující, divoké, taneční večírky. Hrají písničky z vlastní dílny, ale i převzaté skladby (W. Dixon, J. Rogers, K. Morganfield.).

(Indies Records)