Brněnský Hoochie Coochie Band byl jedním z překvapení letošního ročníku Blues Alive. Čtyři mladíci hrající po barech a klubech v Brně si získali publikum bezprostřední energickou hrou a své sympatie jim projevil i T-Model Ford. Kapelu tvoří kytarista Jan Švihálek, Jakub Štěpaník hrající na foukací karmoniku, kontrabasista Pavel Všianský a bubeník Dan Černý.

Proslýchá se, že Hoochie Coochie Band nechtěl do Šumperka zpočátku vůbec přijet. Proč?
„Rozhodovali jsme se asi měsíc. Proti tomuto festivalu jsme nic neměli, ale připadalo nám to jako pro nás příliš velká akce. Jsme zvyklí na bary, kluby a hospody. Tím, že jsme tu hráli na malém pódiu, se vše vyřešilo a myslím, že atmosféra byla dostatečně bezprostřední. To nás těšilo."

V případě, že byste dostali pozvání na příští ročnílc Blues Alive, přijeli byste?,
„Určitě. Fakt se nám to moc líbilo. Byli jsme šfastni, že jsme mohli hrát ten den, kdy hrál T Model Ford a Paul „Wine" Jones. To byla pro nás veliká satisfakce."

Dost jste přidávali. Jak dlouho dokáže Hoochie Coochie Band hrát?
„Podle toho, jak se daří a jaká je zpětná odezva. Repertoár, který většinou hrajeme, vydrží dvě hodiny."

Šumperské publikum toho o vás moc neví. Co by mělo vědět?
„Hrajeme spolu asi pět let. Máme rádi holky a rádi hrajeme třeba na ulici. Důležitější než nějaké instrumentální pikle je pro nás energie, která z muziky jde, nebo nejde. Žijeme ze dne na den, neplánujeme."

Čemu se věnujete profesionálně?
„Já jsem učitel. Učím němčinu a tělocvik. Harmonikář Kuba Štěpaník dělá byznys a rytmická sekce, to jsou stolaři. Možná z toho pramení taková ta naše dřevnost."

Zjevně jste si získali sympatie amerických černošských bluesmenů na tomto festivalu. Čím jste se navzájem oslovili?
„Ještě před tímto festivalem jsme vystupovali ve Valašském Meziříčí s Michaelem Roachem. Normálně bych se ho i ostatní hvězdy ostýchal oslovit, ale oni se k nám chovali velmi vstřícně. Já si jich velmi vážím, protože o těchto muzikntech se teď hodně mluví a v muzice opravdu moc znamenají. Hoochie Coochie Band je asi zaujal výrazem, na kterém jsme vždycky jako kapela stavěli. Kdyby si člověk technicky rozebral naše výkony, přišel by na to, že hrajeme velké sračky. Ale je v tom energie, která přichází s tím, že nás hraní baví."

HANKA PÍSKOVÁ