Hoochie Coochie Band

 

 

    Band

    Members

    Contacts

    Recordings

    Media

 

 

   

Články
Recenze Rock&Pop - Hoochie Coochie Band - I Love My Baby
Indies Records
42:30

Někdy před třemi lety jsem v R&P v rámci recenze prvního, vlastním nákladem vydaného alba Roll It! předpovídal brněnskému Hoochie Coochie Bandu slibnou budoucnost a jsem rád, že se můj předpoklad plní. "Rozlet" kapely byl sice poněkud zbržděn ročním pobytem zpěváka a kytaristy Jana Švihálka v zahraničí (se stejně dlouhým odstupem od natočení proto také vychází toto album), na velice dobré pověsti souboru, začínající výrazně přesahovat specializované bluesmanské kruhy, to ovšem nic nezměnilo. Důkazem je i to, že I Love My Baby vychází u firmy, která s vydáváním blues začala "experimentovat" vlastně až letos (vůbec na tom nesejde, ale tak mě napada, že vyjít tahle deska v době, kdy byla opravdu natočena, mohla by dokonce mít čestné místo prvního bluesového titulu v katalogu Indies, což o lecčems vypovídá).
Na I Love My Baby se Hoochie Coochie Band představuje ve vyzrálejší podobě než na debutu. Ten byl složen výhradně z bluesových standardů, kterých je nyní pouze polovina - druhou tvoří autorské kusy Jana Švihálka. Doménou kapely je většinou zvuk, připomínající rané chicagské nahrávky ze 40. let - už relativně tvrdé, ale ještě ne plně a okatě elektrifikované, zvláště kytara zní poloakusticky. Z tohoto většinového stylu, s nímž korespondují původní věci i standardy (Dixon, Rogers, Waters), vybočuje vlastne jen swingovka Nobody's Business s příjemným hostujícím pianem Milana Vidláka a zejména titulní skladba, jež ve dvou verzích album rámuje. Skoro bych se vsadil, že k jejímu napsání Švihálka inspiroval zážitek ze společného jamu s T-Modelem Fordem a Paulem Wine Jonesem před dvěma lety na festivalu Blues Alive - přesně v jejich duchu, na jediné, syrově "drcené" figuře, je totiž písnička postavena (byť projev Brňáků je - prostě musí být! - kultivovanější než "hardcorový" nářes starých pánů od Mississippi). Odtud už byl jen krůček k závěrečnémů remixu dotyčné skladby (asi vůbec prvnímu zremixovanému blues u nás!), který se nese v podobném stylu, v jakém takové věci produkuje Fordova a Jonesova mateřská firma Fat Possum.
I když je album I Love My Baby po repertoárové i zvukové stránce velice zdařilé, jako člověku, který ví, jaký mazec dokáže Hoochie Coochie Band rozpoutat živě (přečtěte si kolegu Sobotku v rubrice Live, jestli nevěříte), mi na něm přece jenom něco chybí. Je určitě "šťavnatější" než debut, ale i tak co do odpichu a energie prezentuje zhruba polovinu tohoto, co tahle silna čtyřka dovede, jděte se na to schválně podívat.

6/10

    

91055